Poruchy plochých střešních plášťů

Autor: Petr Jůn

Stručné shrnutí

        Každá porucha střešního souvrství konstrukce představuje, vzhledem k její důležité funkci, významný problém. Poruchy plochých střech dělíme na:

• poruchy těsnosti hydroizolační vrstvy

• poruchy spojené s kondenzací vodních par

        Obě skupiny způsobují závažné problémy v užívání dotčené konstrukce. Základní projevy zmíněných poruch jsou:

• zatékání

• ztráta dalších požadovaných vlastností (tepelně technické, hygienické hledisko)

• degradace navazujících konstrukcí

        Opravu stávajícího nevyhovujícího stavu je nejlépe provádět na základě stavebně technického průzkumu s použitím kvalitních materiálů. Vhodný výběr dodavatelské firmy a nezávislý odborný dohled na kvalitu provedených prací je potom zárukou bezproblémového fungování střešního pláště po celou dobu plánované životnosti.

Nevhodně provedený detail a jeho důsledky - zatékání

Celý článek

Poruchy plochých střešních plášťů

        Poruchy plochých střech je možno rozdělit na dvě základní skupiny. Za prvé se jedná o problémy se zatékáním, které jsou způsobeny použitím nevhodných materiálů nebo nekvalitně provedenou prací. v druhém případě se jedná o problémy způsobené kondenzací vodních par, ať již na vnitřním povrchu chráněné dělící konstrukce či přímo ve skladbě střešního pláště.

        V souladu s předchozím shrnutím lze příčiny poruch plochých střech hledat buďto v nesprávné realizaci nebo v nesprávném návrhu, kdy je použita nevhodná skladba konstrukce či nevhodný materiál. Některé poruchy jsou zapříčiněny také například nedostatečnou údržbou.

        Ploché střechy podle konstrukce můžeme rozdělit na střechy zateplené a nezateplené. Zatímco pro první případ připadají v úvahu obě skupiny poruch, v případě druhém se vyskytující poruchy většinou omezují pouze na zatékání. Používané skladby plochých střech, spolu s vysvětlením principů jejich fungování, jsou uvedeny v článku o plochých střechách v kapitole hrubá stavba.

        Netěsnost střešního pláště je základním problémem, který způsobuje závažné poruchy. Rizikovou oblastí při návrhu a provádění plochých střech je zejména provedení detailů. Jelikož je v praxi nutné provést střešní konstrukcí mnoho prostupů, např. komínových těles, odvětrání kanalizace či kotevních prvků dalších konstrukcí, není možné se této problematice vyhnout.

Ukázka nesprávně provedených detailů

Hydroizolace větrací šachty a navázaní na svislou konstrukci

Oplechování atiky a nevhodná oprava střešní vpusti

        Problémy s netěsností se však mohou vyskytovat i v ploše, například v případě zanedbané údržby či degradace povrchu v důsledku nedostatečné ochrany povrchových vrstev proti klimatickým vlivům nebo vyčerpání životnosti. Odstranění takového problému by měl vždy předcházet stavebně technický průzkum, který určí skutečné příčiny poruchy. Následně je možno přistoupit k návrhu opravných opatření a jejich realizaci. Důležitou oblastí je také funkční odvodnění střechy. Každý střešní plášť proto musí být proveden tak, aby byl umožněn odtok vody, tzn. ve spádu a odvodňovací prvky (vpusti, žlaby) musí být po celou dobu používání udržovány ve funkčním stavu. Voda, která by se případně na střešní konstrukci nahromadila, působí velmi negativně z hlediska trvanlivosti střešního pláště (degradace souvrství, zatékání) a v extrémních případech může navíc také přetížit nosnou konstrukci střešního pláště.

Porušená hydroizolační vrstva

Mechanické poškození a poškození biologickými změnami

Popraskání stářím a narušení kořenovým systémem

        Další okruh problémů je spojen s kondenzací vzdušné vlhkosti uvnitř střešního souvrství. Tento jev nejčastěji probíhá ve vrstvě tepelné izolace či pod vrstvou hydroizolační. Množství takto vzniklé vlhkosti musí být menší než limitní hodnoty stanovené příslušnou normu (ČSN 73 0540-2, Tepelná ochrana budov) a zároveň, množství zkondenzované vodní páry musí být během ročního cyklu menší než množství vodní páry vypařené. Pokud tomu tak není, způsobí zkondenzovaná vlhkost závažné poruchy ve střešním souvrství. k základním patří narušení soudržnosti mezi tepelnou izolací a hydroizolací, degradace materiálů jako například snížení schopnosti tepelné izolace bránit prostupu tepelné energie nebo poškození interiéru průnikem této vlhkosti.

Důsledky zatékání

        Riziko kondenzace je tím větší, čím je teplota v daném místě konstrukce nižší a zároveň čím větší je zde obsah vodních par. Jelikož teplota ve střešním souvrství, myšleno v zimním mrazivém období, prudce klesá směrem od interiéru a dosahuje tedy v blízkosti exteriéru velmi nízkých hodnot, je zřejmé, že je nutné zabránit průniku vodních par obsažených ve vzduchu do těchto míst. Toho je docíleno použitím tzv. parotěsné fólie či zábrany. Parotěsná zábrana musí být logicky umístěna co možná nejblíže k vytápěnému interiéru a musí provedena maximálně těsně. Jedině tak bude množství pronikající vodní páry tak malé, že nebude docházet k jeho kondenzaci.

        V extrémních případech může ke kondenzaci vodních par docházet již na vnitřním povrchu střešní konstrukce. v takovém případě se však jedná o poruchu způsobenou nesprávně navrženou nebo provedenou střešní skladbou, zejména pak o nedostatečnou vrstvu tepelné izolace. Další příčina takové poruchy může spočívat také v nerespektování návrhových hodnot vnitřní teploty a vlhkosti, jednoduše řečeno, nevhodným chováním uživatele je způsobeno, že reálná teplota v tomto prostoru je nižší než byla teplota uvažovaná v návrhu nebo naopak, reálná vlhkost dosahuje vyšších hodnot než jsou hodnoty návrhové. Parotěsná zábrana v tomto případě nemá na vzniklou situaci žádný vliv.

Petr Jůn 2007

Stručné shrnutí článku         Začátek článku