Časté problémy při rekonstrukcích podlah v bytech panelových domů

Autor: Petr Jůn

Stručné shrnutí

        Mezi typické problémy, které je nutné řešit v souvislosti s rekonstrukcí podlah v bytech panelových domů, patří zejména:

• Vyrovnání povrchu podkladní vrstvy, výškové řešení podlah
• Návrh nové skladby z hlediska vzduchové a kročejové neprůzvučnosti
• Hydroizolace

        Článek se věnuje bližší diskuzi těchto problémů a návrhům vhodných řešení. Tento text ovšem nemůže sloužit jako univerzální návod řešení konkrétních stavebních záměrů. V případě vašeho zájmu vám však tyto konkrétní návrhy zpracujeme v rámci individuální spolupráce.

Celý článek

Časté problémy při rekonstrukcích podlah v bytech panelových domů

        Návrh nového souvrství a metoda provedení stejně jako posouzení kvality stávající podkladní konstrukce by měly být svěřeny stavebnímu odborníkovi. Tento článek shrnuje nejčastější obecné problémy, které se mohou objevit v souvislosti s prováděním rekonstrukce podlah v panelových domech a popisuje metody jejich řešení. Článek ovšem nemůže být chápan jako univerzální návod pro provádění těchto úprav, konkrétní návrhy pro vás rádi zpracujeme v rámci individuální spolupráce.

        Rekonstrukce podlah v bytech panelových domů by měla v optimálním případě zahrnovat odstranění všech vrstev podlah stávajících a realizaci nového souvrství na rovinný a očištěný podklad tvořený horním lícem vodorovné nosné konstrukce.

       V některých případech je sice možné použít stávajících vrstev, např. PVC nášlapné vrstvy, jako podkladu pro vrstvy budoucí, ale obecně, bez posouzení jakkosti stávajících vrstev, to nelze doporučit.

       Základní otázkou při realizaci rekonstrukce podlah je otázka kvality podkladní vrstvy. V případě panelových domů se jedná o nosné železobetonové panely. Informace zde uvedené lze ovšem zpravidla zobecnit a vztáhnout také na podklady jiné. Otázka kvality nosné podkladní konstrukce zahrnuje dva okruhy problémů. Prvním je únosnost tohoto podkladu a únosnost nosné konstrukce jako celku a druhým kvalita povrchové vrstvy, její rovinnost, hladkost apod.

       Uvažujeme-li pouze panelové budovy, nehraje zpravidla otázka únosnosti podstatnou roli. Přesto je doporučováno prověřit stávající konstrukce před realizací nových vrstev z důvodu zamezení budoucích problémů a možného znehodnocení nových konstrukcí. Jiná bývá skutečnost pokud je jako podkladní nosné konstrukce použito dřeva nebo pokud plánujeme realizaci výrazněji těžší podlahové konstrukce, což nutně vede k navýšení zatížení působícího na nosnou konstrukci. V těchto případech je účast statika nutná.

       Nejčastější problémy při realizaci nových podlahových konstrukcí spočívají v nedostatečné kvalitě podkladní vrstvy, železobetonových panelů. Příčiny těchto problémů mohou spočívat buďto v nedokonalém uložení panelů samotných nebo v nevhodné kvalitě povrchu těchto panelů. Nedokonalé uložení panelů v praxi znamená, že různé konce jednoho panelu se nacházejí v různých výškách, nebo, že stropní panely jednoho stropu neleží v jedné výšce. To může být způsobeno buďto nesprávným zabudováním v průběhu realizace nebo dodatečným pohybem panelů v průběhu užívání stavby.

       Druhá skupina problémů se týká panelů jejichž povrch není rovinný, ale nacházejí se na něm různé výstupky a prohlubně. Příčiny těchto nedokonalostí lze hledat v nedodržení technologického postupu při výrobě panelu nebo také v nedokonalém očištění panelu od dalších, v minulosti realizovaných vrstev konstrukce podlahy, například lepidla keramické dlažby.

        Popsaná situace je znázorněna na obrázku 1. V levé části je zobrazeno poničení povrchové vrstvy panelu v důsledku nešetrné demontáže původní dlažby. V pravé části je potom znázorněný panel pokrytý různými mechanickými nečistotami, které musejí být odstraněny před začátkem realizace nových vrstev podlahy. Z obrázku je navíc patrný nekvalitně provedený styk vodorovné a svislé nosné konstrukce, který v důsledku znamená zvýšené úniky tepla z vnitřního prostoru čímž zároveň představuje riziko vzniku plísní. Takový problém je dobré řešit v rámci celkové rekonstrukce domu. Není-li takové řešení možné, potom je dobré přijmout alespoň improvizované řešení v podobě vyplnění otvorů, například vypěněním polyuretanovou pěnou.     

Obrázek 1: levá část: povrch železobetonového panelu poničený v průběhu odstraňování keramické dlažby, pravá část: mechanické nečistoty na povrchu podkladu pro realizaci podlahového souvrství a nedokonale provedený styk vodorovné a svislé nosné konstrukce hrozící zvýšeným únikem tepla z interiéru

       Pokud je panel pouze nakloněn a rozdíl v nejvyšším a nejnižším místě není vetší než cca 20 mm, lze říci, že žádná opravná opatření nejsou nutná. Takto malý rozdíl velmi pravděpodobně lidské oko v běžné místnosti vůbec nezaznamená a z hlediska technického nepředstavuje takový náklon problém. Pokud ovšem investor ze specifických důvodů požaduje skutečně vodorovnou podlahu, potom nezbývá než uplatnit některá opatření zmíněná níže. Problém s prohlubněmi a výstupky představuje z hlediska technického mnohem vážnější problém.

       Plovoucí podlaha realizovaná na takovém podkladu bude velmi pravděpodobně již po krátké době užívání kopírovat nerovnosti betonu a dojde tedy k jejímu rychlému znehodnocení. V místech nedokonalého styku vrstev dojde navíc k porušení kročejové izolace a tím ke snížení schopnosti konstrukce bránit šíření kročejového hluku. Pokud bude nášlapná vrstva realizována z nepružného materiálu, například z keramické dlažby, bude hrozit porušení nášlapné vrstvy praskáním.

       K vyrovnání nerovností podkladní konstrukce je možné v principu použít buďto monolitické konstrukce (beton, lehčený beton, stěrky) nebo konstrukce skládané či sypané. V případě betonu je v důsledku navýšení hmotnosti nutné uvážit únosnost stávající konstrukce. V případě stěrek je použitá vrstva většinou výrazně tenčí (pouze v řádu milimetrů oproti desítkám milimetrů v případě betonu), takže problém s únosností zpravidla nenastává. Tento materiál je ale na druhou stranu výrazně dražší.

       Ostatní typy materiálů pro vyrovnání nerovností mohou být různé zásypy s proměnou tloušťkou vrstvy nebo podlahové desky tepelné izolace, taktéž s možností realizace s proměnou tloušťkou vrstvy. Obě tyto vrstvy se ovšem neobejdou bez roznášecí vrstvy, většinou tvořené podlahovými deskami (OSB, sádrokarton) ukládanými optimálně ve dvou vrstvách kolmo na sebe. Tyto ovšem nejsou vhodné pro lepení keramické dlažby ale pouze pod plovoucí nášlapné vrstvy. Pod keramické dlažby je možné použít např. podlahové desky Cetris.

       Problém, který může celou situaci komlikovat je výškové řešení podlah. Jinými slovy, zajištění rov inného povrhu nášlapné vrstvy v celé ploše. Je sice pravda, že například použitím různých tloušťek kročejové izolace Miralon je možné do určité míry vyrovnat nášlapné vrstvy do jedné roviny. Na druhou stranu je ale nutné upozornit, že tato kročejová izolace vlivem použív ání zmenší svoji tloušťku a to i o více než 50%. Výškové uspořádání podlahových konstrukcí je proto nutné dobře uvážit a optimalizovat. Je také nutné mít na paměti omezenou podchodnou výšku, zejména pod nadpražími, která omezuje návrh.

       Obrázek 2 znázorňuje příklady přechodů mezi keramickou dlažbou a plovoucí nášlapnou vrstvou (levá část) a dvěmi dřevěnými plovoucími podlahami (pravá část). Z obou obrázků je patrný výškový schod v důsledku různých mocností použitých vrstev. Pokud jsou ovšem rozdíly pouze do cca 5 mm, není velký problém je zakrýt prahovou lištou a výškový skok tím nebude nijak zvlášť patrný.

Obrázek 2: výškové rozdíly mezi různými vrstvami podlahové konstrukce v důsledku různých skladeb (levá část) a různých mocností nášlapných vrstev (pravá část)

       Otázka zvukové izolace podlah je další z klíčových oblastí, ačkoli je v praxi mnohdy přehlížena. Nejhorší situace nastává, pokud je realizována vrstva keramické dlažby přímo na nosný panel. Toto řešení je velmi nevhodné a velmi pravděpodobně naruší sousedské vztahy.

       Na trhu je celá řada podlahových desek, které jsou vhodné jako podklad pod keramickou dlažbu, například bitumenové desky Siplast, s.r.o. nebo desky Botact. Tyto desky se dají pokládat přímo na nosný panel a na jejich horní líc je umožněno standardním způsobem lepit keramickou dlažbu. Je samozřejmě také možné přistoupit k ucelenějšímu řešení v podobě položení vrstvy kročejové a tepelné izolace (podlahové desky z minerální vlny) s následným položením vrstvy roznášecí, například desky Cetris, na tyto je následně také možno přímo lepit dlažbu.

       Nastíněné řešení je samozřejmě použitelné také pod plovoucí nášlapné vrstvy. V praxi se nicméně tyto ukládají nejčastěji přímo na vrstvu kročejové izolace (Miralon, korek). Toto řešení není optimální, ale je zpravidla postačující, navíc je mnohem levnější. Je důležité si uvědomit, že vrstva kročejové izolace (Miralon) tvoří zároveň v tomto souvrství vrstvu parotěsnou. V obvyklých případech u rekonstrukcí podlah v panelových bytech není sice její funkce natolik důležitá, ale její umístění je vždy potřeba uvážit v závislosti na konkrétních podmínkách.

       Otázce tepelné izolace není taktéž přikládána velká pozornost a to z části ze stejných důvodů jako je tomu u parotěsné zábrany. Tímto důvodem je skutečnost, že stropní dělící konstrukce zpravidla odděluje prostory s podobnou návrhovou teplotou a vlhkostí (byty) a proto není důsledné tepelné odizolování ani použití parozábrany většinou nutné. Mohou však existovat výjimky. V případech kdy jsou tyto vrstvy ve skladbě nutné, je vhodné diskutovat návrh provedení se stavebním odborníkem.

       Dalším důvodem pro časté vynechávání tepelné izolace při rekonstrukcích podlah v panelových domech je nedostatečná konstrukční výška, která v podstatě ani neumožňuje realizaci mocnějších vrstev tepelné izolace z důvodu přílišného snížení výšky světlé, zejména ve dveřních otvorech. Existují však také materiály, které i při použití v tenké vrstvě dokáží nabídnout poměrně slušnou tepelnou izolaci. Taktéž rozšíření, rozuměj navýšení, dveřních otvorů je v principu možné. Je ovšem technicky problematické.

       Poslední oblastí je otázka hydroizolace rekonstruované podlahy. Obecně lze její provedení jen doporučit, v praxi se nicméně její realizaci investoři často vyhýbají. Důvody pro to jsou následující. Celoplošná hydroizolace je pracná a náročná. Jelikož je zvýšené riziko úniku vlhkosti uvažováno pouze v kuchyních, koupelnách a na WC, je celoplošná hydroizolace považována za zbytečný luxus. Na druhou stranu, pokud již k úniku dojde, vlhkost se bude šířit jinou cestou, zpravidla stoupačkami nebo spárami mezi panely a výsledný efekt částečné hydroizolace bude minimální. Jelikož však je riziko úniku vlhkosti i tak malé, lze částečnou hydroizolaci považovat dobrý kompromis.

       Závěrem ještě zmínka o podlahovém vytápění. Na trhu je nejčastěji možnost výběru ze systému teplovodního nebo elektrického podlahového vytápění. Zatímco elektrický podlahový vytápěcí systém vyžaduje navýšení skladby o pouhých cca 20mm, systém teplovodní již o cca 80 mm. Navíc je nutné uvážit požadavky některých výrobců těchto systémů například na materiál nášlapné vrstvy, spodní izolaci vytápěcího systému (zabránění tepených úniků do konstrukce), apod. Důležitá je také otázka ukládání zařízení bytu na podlahu opatřenou vytápěcím systémem, kdy v některých případech je požadováno pouze lokální, nikoli plošné podepírání. Podlahu v těchto případech nelze v ploše zakrýt z důvodu možného přehřívání.

       Tyto skutečnosti nejsou zmíněny z důvodu odrazení investora od podobného záměru, ale pouze s úmyslem upozornit na možná úskalí při jeho realizaci a provozu.

Petr Jůn 2008

Stručné shrnutí článku        Začátek článku